Dvouprocentní inflační cíl v roce 2024 – realita, nebo zbožné přání?

 

Mnoho komentátorů a analytiků napjatě vyhlíží příští rok, ve kterém bychom dle řady odhadů měli docílit inflačního cíle dvou procent. Situace však tak jednoduchá není, existuje řada rizik a je nezodpovědné tvrdit, že inflační cíl je na dosah. Navíc toto číslo zase tolik znamenat nebude. V případě, že by v příštím roce česká ekonomika znatelněji rostla, tak nás mírně zvýšená míra inflace tolik nepoškodí.

V září dosáhla meziroční změna spotřebitelských cen hodnoty 6,9 %, což překvapilo většinu ekonomů včetně České národní banky. Médii tato zpráva prošla jako jedna z mála opravdu pozitivních. Nicméně, ekonomové vědí, že samotné toto číslo je pro vyvození silnějších závěrů nedostačující.

Je velmi pravděpodobné, že inflační čísla se za poslední 3 měsíce tohoto roku zvýší na úroveň někde kolem 7-9 procent a poté prudce klesnou. Za těmito pohyby nemusíme hledat žádné složité analýzy, neboť promítnutí úsporného tarifu Českým statistickým úřadem v minulém roce v kombinaci s pokleslou inflační dynamikou budou hlavními tahouny změn. Jinými slovy, muselo by se stát něco opravdu výjimečného, silného a nečekaného, aby inflace v příštím roce prudce nepoklesla.

Měli bychom však rozlišit meziroční a meziměsíční data. Zmíněné hodnoty změn spotřebitelských cen, které cíluje ČNB, se týkají meziročních hodnot – tedy změny za posledních 12 měsíců. Tyto hodnoty jsou vyhlazené, avšak i zpožděné. Pokud by nás zajímalo, co se děje právě teď, tak srovnatelné měřítko inflace s projekcí na další rok se nejspíše nachází někde mezi 3-5 %, ačkoliv tyto odhady jsou velmi problematické. Situace se tedy postupně zlepšila. Na druhé straně je naprosto zřejmé, že dramatické poklesy meziroční inflace se rychle vyčerpají, avšak ne nutně u hodnoty dvou procent. Existuje mnoho rizik, že se na delší dobu zastavíme u něco vyšších hodnot, právě kolem 3-5 %. Tomu odpovídá i prognóza Mezinárodního měnové fondu či očekávání řady podnikatelů a manažerů.

Z historie víme, že inflační epizody obvykle trvají několik let a není jednoduché zvýšenou míru inflace srazit. Pokud se podíváme do USA, které jsou ve srovnání s Evropou o něco napřed, tak vidíme, že dezinflační proces se zaseknul a míra inflace postupně vzrostla ze 3 procent na nejnovějších 3,7 procent. Připomíná to všeobecně známou poučku, že posledních pár kroků k cíli je nejtěžších.

V případě České republiky nyní existuje velká řada rizik a proinflačních faktorů. Můžeme pozorovat zádrhely v dezinflačním procesu například u služeb, máme opět relativně slabý kurz koruny, zvýšily se ceny ropy a máme stále přehřátý trh práce. Rovněž je vhodné rozebrat takzvaná inflační očekávání. Tento faktor lze jen velmi obtížně odhadovat, a i proto je předmětem mnoha spekulací. V případě, že si lidé zvyknou na vyšší inflaci, tak s ní do budoucna počítají, což se nutně promítne do cen v celé ekonomice, i kdyby ostatní faktory byly nanejvýš příznivé. V České republice zatím nikdo neposkytl podrobnější analýzu těchto očekávání. Já však považuji za téměř vyloučené, že zvýšená inflace, jakou jsme zažili a zažíváme, se nepromítla do očekávání občanů a podniků.

Tato očekávání jsou mimo jiné vidět i na vládní politice ve vztahu ke státnímu rozpočtu. V případě, že se obáváme inflace, tak se zpravidla zavádí tzv. indexace. Jedná se o stejný princip jako u valorizace důchodů, kdy do smluv dáme doložku, že daná částka se bude automaticky zvyšovat o inflaci. U státního rozpočtu vidíme, že se vláda nově zavázala dát 130 % průměrné mzdy učitelům na nižších stupních, valorizovat platby za státní pojištěnce a vynaložit 2 % HDP na oblast obrany. Všechna zmíněná opatření jsou ve své podstatě indexací. I samotní politikové v rámci vyjednávání, ať už vědomě či nevědomě, tedy zakomponovali inflaci do svých očekávání a argumentů. Do budoucna můžeme počítat s vyšší inflační dynamikou rovněž v důsledku deficitního státního rozpočtu, zelené politiky Evropské unie a stárnutí populace.

Vzhledem k předloženým argumentům si myslím, že je nezodpovědné být přehnaným optimistou. Namísto toho bychom měli na situaci nahlížet realisticky. Nikoho by nemělo překvapovat, že centrální bankéři a vládní politikové jsou spíše optimisty, a to jednoduše proto, že je to v jejich zájmu. Veřejnost by však měla vědět, že ony dvě procenta nejsou žádné magické číslo, které nás okamžitě dostane z problémů. Bude ještě nějakou dobu trvat, než se reálné mzdy dostanou na úrovně před třemi lety.

 

Upravená verze textu byla publikována v deníku Lidové noviny pod názvem „Před cílem je to nejtěžší“, dne 2. listopadu 2023.