Proč máme zaseknutý trh práce? A nechávají se Češi oškubávat nízkými mzdami?

 

Někteří komentátoři upozorňují, že se Češi nechávají „škubat“, protože zatímco máme rekordně nízkou nezaměstnanost, tak růst mezd v průměru nebyl schopen pokrýt inflaci. Situace však tak jednoduchá není, současný stav má řadu vysvětlení a není vhodné naskakovat na mediálně atraktivní proklamace. Český trh práce je již řadu let zaseknutý, což je důsledkem celé řady regulací, dotací a obecně nevhodnou hospodářskou politikou, která zdeformovala strukturu naší ekonomiky.

Český trh práce je již několik let charakterizován setrvale nízkou mírou nezaměstnanosti a převisem počtu volných pracovních míst nad počtem uchazečů. S tímto stavem nedokázala nic zásadního udělat koronavirová krize a ani energetická krize. Dle nejnovějších mezinárodních údajů z konce září Česko evidovalo nejnižší míru nezaměstnanosti ze všech zemí Evropské unie ve výši 2,6 %. Ministerstvo práce a sociálních věcí navíc evidovalo ke konci října více než 280 tisíc volných pracovních míst, zatímco pouze 260 tisíc evidovaných uchazečů o zaměstnání. Tato situace může na první pohled působit skvěle, protože nízká míra zaměstnanosti nám pomohla lépe vstřebat ekonomické šoky z posledních let. Každý ekonom však ví, že situace zase tak růžová není. Žádný extrém ani jedním směrem není z dlouhodobého hlediska udržitelný a pro ekonomiku vhodný.

Již několik let se tedy v Česku hovoří o „přehřátém“ trhu práce. Hovoří se o něm ve smyslu nepoměru počtu volných míst a osob hledajících práci, nikoliv z hlediska dynamiky růstu mezd, která v posledních čtvrtletích nebyla schopna v průměru pokrýt inflaci. Z tohoto důvodu nabízím vhodnější termín, a tím je „zaseknutý“ trh práce. Co za tento stav může, a jak je možné, že při nízké nezaměstnanosti nebyl růst mezd schopen pokrýt inflaci?

Nejprve je vhodné zmínit, že na nastalou situaci nemůžeme nahlížet pouze prizmatem několika posledních měsíců či čtvrtletí. Růst reálných mezd byl významný před koronavirovou krizí, kdy mzdy v některých obdobích dokonce rostly na úkor zisků. Současný vývoj tedy z tohoto hlediska můžeme pokládat za návrat k dlouhodobějšímu trendu. Pokud něco významně v jednom období roste, v tom druhém můžeme v řadě případů očekávat pravý opak. A tak to bylo i se mzdami zaměstnanců a zisky firem. Nicméně, současný stav má i další vysvětlení.

Nejzdravější situace by znamenala pružný trh práce, kdy by míra nezaměstnanosti fluktuovala, zejména v obdobích ekonomického poklesu. Tak o tom koneckonců mluví i ekonomické učebnice, a tak tomu bylo často v minulosti. V zemích Evropské unie to však již dlouhou dobu neplatí. Důvodem je neustálé podvazování ekonomik pracovně-právními a dalšími regulacemi, které pro zaměstnavatele činí velmi nákladné propustit či najmout nové zaměstnance. Svoji roli hrají také rostoucí zaměstnanost ve veřejném sektoru, expanzivní hospodářské politiky a nekončící seznam dotací, které udržují i za normálních okolností nekonkurenceschopné podniky stále na živu. V takové situaci může být pro řadu zaměstnavatelů smysluplné udržet si stávající pracovní sílu, ačkoliv by to bylo za standardních podmínek nevýhodné. Situace pak vrcholí oním zaseknutým trhem práce, kdy se míra nezaměstnanosti příliš nemění a v případě vysoké inflace významně trpí i dynamika reálných mezd. Z metodického hlediska zmíněné statistiky nicméně zkresluje příliv osob z Ukrajiny a problémy s evidencí a srovnatelností pracovních míst a úvazků.

Jsou tedy Češi hloupí, že se dle některých názorů nechávají „oškubávat“ nízkými mzdami? Jak můžeme vidět, tak ne nutně, ačkoliv je tato mediální zkratka velmi populární a přitahuje pozornost. Navíc, situace je v různých odvětvích odlišná. Již dlouhou dobu víme, že struktura české ekonomiky není optimální, poskytujeme nízkou přidanou hodnotu a míra participace zahraničních podniků je u nás velmi vysoká. Tato situace je však důsledkem dlouhodobé hospodářské politiky našich vlád vzešlých z voleb, opět v souvislosti s dotacemi a investičními pobídkami, které strukturu naší ekonomiky značně zdeformovaly. Pokud se podíváme na ona volná pracovní místa, tak uvidíme, že se často jedná o pozice vyžadující velmi nízkou kvalifikaci, o které není zájem. To je důsledek dlouhodobější strukturální nerovnováhy, kterou může napravit pouze uvolnění regulací, boj proti dotacím, odmítnutí zelené politiky a snaha o rovné tržní a konkurenční prostředí v Evropské unii. Žádná sofistikovaná vládní strategie, která by ekonomiku „transformovala“ s tím nic neudělá.

 

Upravená verze textu byla publikována v deníku Lidové noviny pod názvem „Nechávají se Češi uškubávat?“, dne 27. listopadu 2023.