Vládní investiční strategie a rozpolcenost české hospodářské politiky
Česká vláda a její představitelé se snaží řešit veškeré problémy tuzemské ekonomiky najednou. Alespoň to vyplývá z jejich mediálních vyjádření. Bohužel si přitom neuvědomují, že taková strategie není efektivní a současnou situaci ještě zhoršuje. Vládní investiční strategie, která je v posledních dnech velmi diskutována, není vhodnou reakcí na dnešní problémy. Hospodářská politika by se měla zaměřit na úzkou skupinu přesně vymezených problémů, které si v rámci navrhovaných řešení vzájemně neodporují. Dnes bychom se měli snažit vypořádat s negativními důsledky inflace, vytvořit příznivější ekonomické prostředí a nesnažit se násilně měnit strukturu naší ekonomiky.
Před nedávnem vláda oznámila, že její Národní ekonomická rada (NERV) má v rámci boje proti stagnující ekonomice vymyslet, jak se za pomoci investic a prorůstových opatření z této situace dostat. Každý kvalifikovaný ekonom však ví, že se jedná o boj s větrnými mlýny, stejně jako tomu bylo v případě hledání viníka zodpovědného za vysoké ceny potravin.
V dnešních podmínkách Česka je stav vysoké inflace neslučitelný či velmi obtížně slučitelný s významnějším hospodářským růstem. Meziroční změna spotřebitelských cen za srpen činila stále ještě velmi vysokých 8,5 %. Inflace je projevem makroekonomické nerovnováhy a je to svým způsobem „daň“ za předchozí expanzivní politiky, které přehřály českou ekonomiku. Inflace znamená pokles kupní síly peněz, změny v přerozdělování, obecnou nejistotu a v neposlední řadě také pokles reálných příjmů celé řady obyvatel. Taková situace není se silným hospodářským růstem slučitelná. Dá se tedy problém stagnace či poklesu ekonomiky „vyléčit“ samostatně? Bohužel tomu tak není, protože inflaci a hospodářský růst nelze oddělit. Ekonomika je systém, v rámci kterého nelze řešit takto závažné problémy samostatně. Naopak, musíme je řešit komplexně a v určitých obdobích si vybrat, který problém má vyšší prioritu.
Fiskální impulzy v podobě dalších investic mohou nepříjemnou situaci vysoké inflace a stagnace prohloubit a z dlouhodobého hlediska i zhoršit. Dodatečné investice v dnešních podmínkách znamenají mimo jiné vyšší deficit státního rozpočtu, vyšší zadlužení a vyšší dluhovou službu. V případě, že dané prostředky nejsou investovány efektivně, navíc dochází i k ještě silnější podpoře inflace. Nikdo nepochybuje, že investice jsou velmi důležité a nutné, zejména v oblasti infrastruktury. Tyto investice je však nutné správně načasovat. Vhodná doba nebude asi nikdy, nicméně současné podmínky jsou mimořádně nepříznivé. A to z objektivních důvodů i v historickém srovnání.
Samostatnou kapitolou je představa, že stát má pomocí strategicky mířených investic „transformovat“ ekonomiku. Takový postup je ze zkušenosti neefektivní, protože málo kdo je schopný správně odhadnout perspektivu různých odvětví a jejich menších součástí v horizontu několika desítek let. O korupčním potenciálu těchto projektů rovněž není potřeba dlouho diskutovat. Z těchto důvodů by se měla česká vláda zaměřit spíše na vytvoření příznivého prostředí pro občany, podniky a své investice nasměřovat do vzdělání, výzkumu a vývoje, digitalizace a navazujících oblastí. Nikoliv tedy do konkrétních investičních projektů a podniků. Avšak jak jsem upozornil, k tomu musíme mít vhodné ekonomické podmínky.
Vládní hospodářská politika by se měla zaměřit pouze na jeden cíl a nesnažit se „opravit“ vše. Takový přístup bohužel nevede ke kýženým výsledkům. Prioritou dnešní politiky měl být boj s inflací. V tomto ohledu může řada lidí namítnout, že za to je ze zákona odpovědná Česká národní banka. Fiskální politika však tuto situaci významně ovlivňuje. Navíc, v případě ještě nedávno dvouciferné inflace, je zřejmé, že se na takové krizi měla podílet i vláda. V rámci rozpočtové politiky bohužel k žádnému zásadnímu boji s inflací nedošlo. Přijatá opatření jsou nedostatečná a nabudou účinnosti příliš pozdě. Rozpočtová politika se tedy v konečném důsledku rozhodla situaci „vysedět“ a nechat inflaci prostoupit celou českou ekonomikou se všemi jejími následky. Čelní představitelé by se měli nad svou budoucí strategií lépe zamýšlet a zaměřit se na vypořádání s negativními důsledky inflace v oblasti přerozdělování a na vytvoření lepšího prostředí pro české občany a podniky.
Upravená verze textu byla publikována v deníku Lidové noviny pod názvem „Boj s větrnými mlýny“, dne 29. září 2023.