Budeme se mít příští rok lépe? S největší pravděpodobností ano, na oslavu to ale nebude.

 

Mnoho lidí v současné době zajímá, jak se bude dařit české ekonomice a potažmo jejich vlastním peněženkám v nadcházejícím roce. Odpověď na tuto otázku není jednoduchá, protože každá složitější předpověď je nutně spojená s řadou rizik a nejistot. V příštím roce by se však české ekonomice mělo dařit v průměru lépe, než tomu bylo v posledních dvanácti měsících. Přesto není důvod k přehnanému optimismu.

Dnešní situaci bychom mohli charakterizovat jako období ekonomické stagnace v prostředí se zvýšenou inflací. Pro mnoho českých občanů to znamenalo pokles reálných příjmů, protože navyšování mezd v celé řadě odvětví nepřevýšilo vysokou inflaci. Češi si tak mohli dovolit kupovat za své výplaty stále méně zboží a služeb. Do toho se na nás valily negativní zprávy ze všech směrů. Ať už to byly zprávy z Ukrajiny či přímo od vládních představitelů ohledně takzvaného konsolidačního balíčku a změn v důchodovém systému. Nelze se tedy divit, že české domácnosti začaly poměrně významně šetřit. Špatná nálada byla jednou z významných charakteristik roku 2023. To nepomáhalo ekonomickému růstu, spotřebě, investicím, ani mzdovým vyjednáváním.

Ačkoliv je velmi ošemetné a problematické předvídat budoucnost, pokusím se nastínit, jak by za normální situace mohly vypadat její základní obrysy. Nejlepším opěrným bodem je cyklické chování ekonomiky a obyvatel. Období poklesu střídají období růstu. S tímto ve své prognóze počítá i Česká národní banka.

Myslím si, že je poměrně zřejmé, že příští rok můžeme počítat s významně nižší hlavní úrokovou sazbou ČNB. Ta by na ke konci příštího roku mohla klesnout až někam ke 3-4 procentům. To bude významná úleva ve srovnání s dnešními 6,75 procenty po prosincovém prvním snížení za delší dobu. Tímto způsobem dojde ke „zlevnění“ hypoték a nových firemních investic. Vývoj mezd by rovněž měl překonat inflaci. Ta by mohla dosáhnout hodnoty někde mezi 3-5 procenty, což je významný rozdíl oproti letošní přibližně 11procentní inflaci. Lidé napříč odvětvími by si po delší době měli být schopni pořídit opět více zboží a služeb za své výplaty. Postavení mnoha zaměstnanců pracujících v soukromém sektoru však bude mnohem příznivější ve srovnání se státními zaměstnanci a ostatními osobami pracujícími ve veřejném sektoru. Dané faktory by tedy mohly přispět k určitému zlepšení spotřebitelského sentimentu a celkové nálady ve společnosti.

Nicméně, nevhodná rozpočtová opatření a dodatečné regulace budou opět působit protichůdně. Vývoj v zahraničí, zejména v Německu, je rovněž velmi nejistý. Ekonomický růst tedy může být daleko nižší, než řada ekonomů očekává. Již během tohoto roku docházelo k revizím prognóz směrem dolů, z přibližně 2-3 procent na 1-2 procenta. Proto si myslím, že není důvod k přehnanému optimismu. Velmi reálně hrozí, že se ze stagflace jen tak snadno nedostaneme. Situace je problematická zejména pro energeticky náročná odvětví. Jedná se například o chemický průmysl, hutnictví, slevárenství, sklářství a další sektory či jejich části. V důsledku nesmyslné zelené politiky a neuvážených kroků našich vlád hrozí v celé Evropské unii zánik těchto tradičních odvětví. V těchto sektorech bohužel zřejmě dojde k nárůstu nezaměstnanosti. Mezi další rizika lze zařadit vývoj války na Ukrajině, dopady takzvaného konsolidačního balíčku, vysoce deficitní a proinflační státní rozpočet na příští rok, nestabilní inflační očekávání a vývoj cen energií.

Shrnuto a podtrženo, situace v příštím roce by skutečně mohla být příznivější než v roce letošním. Přesto nebude důvod k oslavám. Ekonomický růst může být velmi slabý. Navíc, vývoj bude značně odlišný pro různé skupiny domácnosti a zaměstnanců. Největší rozdíly bude možné nalézt mezi soukromým sektorem a veřejným sektorem. Dále mezi relativně bohatými a chudšími domácnostmi. V případě nízkého růstu se budou chudší domácnosti dostávat z reálného poklesu jejich příjmů mnohem delší dobu. To je koneckonců také jedním z důležitých závěrů. Přestože by se ekonomice mělo dařit o něco lépe, návrat zpět bude trvat delší dobu. České ekonomice z dlouhodobějšího hlediska hrozí mírnější verze stagflace. Abychom jí předešli, mělo by dojít k obratu v hospodářské politice. Problémy by se měly řešit systémově. Marketingové proklamace a úpravy dílčích parametrů nejsou žádným řešením.

 

Upravená verze textu byla publikována v deníku Lidové noviny pod názvem „Budeme se mít příští rok lépe?“, dne 28. prosince 2023.

Poznámka: v tištěné verzi byl bez souhlasu autora přidán nadpis „Stagflace namíchaná s inflací“, který je terminologicky nesprávný.